EMIL HÁBA

Narodil se 21.05.1900 jako syn soukeníka. Byl bratrancem Aloise Háby, světově proslulého tvůrce čtvrttónové soustavy a Karla Háby, významného skladatele. Z rodných Vizovic přichází do Uherského Brodu v roce 1922, kde působí jako varhaník a vedoucí sboru při farním kostele. Svoje hudební nadání a organizační schopnosti plně uplatnil nejen v kostele, ale i jako učitel hudby, hry na klavír a jako učitel zpěvu a hudby na gymnáziu. Kromě vlastní tvorby se věnoval také úpravě lidových písní z okolí Uherského Brodu. Jako ladič a instalátor varhan se proslavil dál než na Moravě. Přímo v Uherském Brodě vychoval desítky hudebníků, což se dosud projevuje i v zahraničí.

PAVEL HÁJEK

V době velkého úpadku města, po zpuštošení v roce 1683, se pokusilo několik předních mužů dosáhnout hospodářského zlepšení zvýšením poplatků z trhů, šenkování a prodeje vín, což pomohlo městu tak, že mohlo koupit nemovitosti i rybníky. Takovým dobrým hospodářem byl i primátor města Pavel Hájek stojící v čele města do roku 1737.

Na začátku jeho funkce se začala stavět dnešní radnice, pod kterou byly upraveny a dobudovány rozlehlé sklepy. V roce 1706 tam byla přeložena městská kancelář. Pod vedením Pavla Hájka byl do roku 1713 postaven městský špitál, který reprezentoval sociální cítění primátora Hájka. O dobrém hospodaření města svědčí stavba škrlovského mlýna, přestavba mlýna Na pile a zbudování obecného hostince na Dolním náměstí. V té době byl zřízen vodovod do městských domů, městských lázní v Široké a Těšovské ulici, do židovského města a do kašny na Dolním náměstí z vodovodu od panských sýpek (nad nynějšími koupelkami). V roce 1733 byly opraveny hradby. Postavení města se velmi zlepšilo dobrým hospodařením primátora Pavla Hájka.

Dne 21. prosince 1737 zemřel muž, který svůj život zasvětil cti a prospěchu svého rodného města. Pohřben byl v dolním kostele před oltářem Bolestné matky Boží.

JOSEF HERČÍK

Narodil se v Uherském Brodě 23. března 1922 v Provazní ulici ve skromném rodinném prostředí a vyučil se v brodské zbrojovce jako rytec střelných zbraní. Brzy odešel do Prahy, kde se začal věnovat i jiným oborům grafiky.

Ačkoliv byl slavný hlavně jako rytec poštovních známek, existují od něj i jiná grafická díla, např. kresby, knihové ilustrace, titulní strany knih, bibliografické práce a mnohem víc. Jeho převedení předloh jiných umělců vyniká zejména tím, že se mu podařilo udržet všechny detaily originálu a ještě připojit i zvláštní kreativní úmysly. Za Herčíkovo mistrovské dílo je pokládáno rytecké převedení monumentální malby „Guernika" Pabla Picassa. Za toto dílo Herčík dostal cenu „Grand Prix" na známkové výstavě v Neapoli, která je jeho nejcenější z mnoha cen a vyznamenání. Herčík si získal i mezinárodně vysokou vážnost. Pracoval pro německou známkovou firmu, na rozsáhlé řadě faksimilií slavných poštovních známek např. „Modrý Mauritius" a ojediněle ryl i pro Monaco nebo Spojené národy (OSN).

Vedle známkové tvorby se Josef Herčík zabýval i heraldikou. Graficky upravil a ryl téměř všechna vydání Československa se znaky českých a slovenských měst. V tomto oboru nezapomněl na svoje rodiště a k 700. výročí jeho povýšení na královské město v roce 1972 vyryl znak města. Při příležitosti oslav 400. výročí narození J.A.Komenského vytvořil a věnoval městu rytiny J.A. Komenského z profilu a anfasu, pohled na město, pamětní listy, příležitostné razítko výročního dne oslav a známku J. A. Komenského. Za tento vzácný dar a celoživotní dílo bylo Mistru Herčíkovi uděleno čestné občanství města Uherského Brodu.

Josef Herčík zemřel 9. července 1999 v Praze.

JAROMÍR JANÁČEK

Historie vaření piva v královském městě Uherský Brod má dlouholetou tradici, která sahá až do středověku. První pivovar, který nahradil právovárečné domy, si měšťané postavili v roce 1614, ale již v roce 1643 byl zničen za třicetileté války švédskými vojsky. Druhý pivovar byl postaven v roce 1652. Původně městský pivovar byl později odkoupen rodinou Kauniců. Od roku 1848 byl tento pivovar pronajímán.

Jedním z posledních nájemců panského pivovaru byl český sládek František Bedřich Janáček (1845–1925). Pro neshody s majitelem panského pivovaru se rozhodl postavit si vlastní pivovar, s jehož stavbou započal v roce 1894 a dokončil ji v roce 1895.

V roce zahájení výstavby nového pivovaru, dne 17. dubna, přichází na svět syn Jaromír, který přebírá vedení rodinného podniku v roce 1921. Před 2. světovou válkou se Jaromír Janáček postavil do předních řad pokrokových sil ve městě. Za války podporoval národní odboj a po válce Sokol a kulturní organizace svými finančními příspěvky. V období mezi válkami patří Janáčkův uherskobrodský pivovar mezi nejmodernější ve střední Evropě a je zvelebován až do znárodnění v roce 1948. Jaromír Janáček byl skutečně lidovým člověkem se správným vztahem ke svým zaměstnancům i spoluobčanům. Byl prostě silnou oporou všeho pokrokového a uměleckého. Bez jeho pomoci by nebyl Uherský Brod tím, čím byl hospodářsky i kulturně.

Jaromír Janáček zemřel předčasně 30. září 1951.

JUDr. VÁCLAV KAUNIC

Člen významného šlechtického rodu Václav hrabě Kaunic se narodil 29. září 1848 v Drážďanech. Studoval práva na pražské a vídeňské univerzitě a roku 1873 byl promován v Praze na doktora práv. Václav byl vychován ve vlasteneckém duchu a demokratickém smýšlení, což prakticky uplatňoval jako poslanec v zemském sněmu i ve vídeňském parlamentu, kde si za to vysloužil název Rudý hrabě. Po smrti správce rodinného majetku se stal majorátním pánem panství a přestěhoval se na Moravu, kde měli Kaunicové velké slavkovské a uherskobrodské panství. Z doby tohoto pobytu je důležitý podnět k postavení vysokoškolských kolejí v Brně. Jeho vlastenecké založení ho přivedlo z německého Slavkova do Uherského Brodu, kde prožil posledních 15 let života. Brzy se zařadil mezi podporovatele českého kulturního života, chudých a hlavně školní mládeže. Zasloužil se o postavení reálky, o rozšíření a úpravu parku, věnoval mnoho cenných předmětů do nově zřízeného muzea a nebylo prospěšné akce, kterou by patřičně nepodpořil. Škoda, že mu městské rada nepovolila stavbu zámku v prostoru Náměstí Svobody, proto postavil zámek v lese Obora. Za jeho přispění změnilo město vzhled a zvýšilo hospodářskou a politickou úroveň.

Zemřel na Panském domě 14. října 1913 a město se s ním důstojně rozloučilo. Městu připadly z jeho majetku budovy muzea a Panský dům.

JAN AMOS KOMENSKÝ

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592 jako nejmladší z pěti dětí Martina Segeše, zvaného Komenský a jeho ženy Anny. Místo jeho narození není písemně potvrzeno, protože matrika se nevedla a byly zapisovány jenom narozené děti významnějších měšťanů. Některé materiály mluví pro Uherský Brod, jiné pro Nivnici. Komňa je místem, které dalo rodině původ a jméno. Po smrti rodičů v roce 1604, kteří zemřeli krátce po sobě, byl dán na výchovu k tetě do Strážnice. Absolvováním bratrské školy získal Jan především znalost latiny a nabyté vědomosti mu otevřely možnost univerzitního studia na reformovaných německých školách. Krátce po návratu na Moravu byl roku 1616 ordinován na kazatele Jednoty bratrské. Jeho život stejně jako osudy statisíců jeho krajanů změnila válka.

Vlivem politického vývoje odchází Komenský v roce 1628 do exilu a působí téměř po celé Evropě, kde si získává úctu svými vševědnými pracemi. O jeho práci se začaly zajímat takové osobnosti jako kardinál Richelieu, sedmihradský knížecí rod Rákócziů a dokonce i Američané. V Anglii pomohl uskutečnit plány v rámci reforem školství a vědy, ve Švédsku pracoval na učebnicích pro školy a poté odešel do Lešna. V roce 1650 přijal pozvání knížecího rodu Rákócziů a Sedmihradsko se pro něj stalo domovem na celé čtyři roky, než se vrátil zpět do Lešna. Po požáru Lešna, kde přišel vedle majetku i o své rukopisy, přijal Komenský pozvání do Amsterdamu v Nizozemí, které se mu stalo posledním domovem.

Zemřel uprostřed práce ve věku 78 let 15. listopadu 1670. Byl pohřben 22. listopadu v Naardenu v kostelíku valonské církevní obce. V letech 1935 až 1937 upravila naše republika bývalý valonský kostelík na důstojné mauzoleum.

JUDr. FRANTIŠEK KOŽÍK

Básník, romanopisec, scénárista, publicista a jeden z nejznámějších českých spisovatelů se narodil 16. května 1909 v Uherském Brodě. Po absolvování reálného gymnázia pokračoval ve studiu na Právnické fakultě a dramatickém oddělení brněnské konzervatoře. Brzy však jeho umělecké nadání převýšilo zájmy právnické a Josef Kožík se jako rozhlasový zaměstnanec podílel na přípravě mnoha rozhlasových pořadů, zvláště pro mládež.

V roce 1951 z Českého rozhlasu odešel a stal se spisovatelem z povolání a dramaturgem Československého státního filmu v Praze. Básnická, prozaická i dramatická tvorba Františka Kožíka je velice obsáhlá. Největších úspěchů dosáhl svými životopisnými romány např. Největší z Pierotů, Básník neumírá, Josef Mánes, Fanfára pro krále a jiné. Četné jsou i jeho povídky jak pro dospělé, tak zejména pro děti, kterým jsou věnovány i básnické sbírky ze školního prostředí. Kožík ve svých dílech nezapomněl ani na své rodiště, ke kterému se vztahují díla Na dolinách svítá, Sníh padá na Hradiště, Po zarostlém chodníčku, Šavle a píseň a Bolestný a hrdinný život J.A. Komenského. Ve všech dokazuje znalost poměrů svého rodiště zasazených do dobových otázek a problémů. Svému rodnému městu Kožík věnoval k výročí povýšení na královské město krásnou báseň Uherský Brod.

František Kožík zemřel 5. dubna 1997 v Praze ve věku nedožitých osmdesáti osmi let.

JAN KUČERA

V Uherském Brodě v ulici Provazní se 24. března 1860 narodil Jan Kučera. V roce 1880 skončil studia na německém učitelském ústavě v Olomouci, a proto nemohl být ustanoven na české škole v Uherském Brodě. Byl poslán na Kloboucko, kde učil na několika školách. Tam začal s odbornou archeologií přímo v terénu. Od roku 1890 učil ve Veletinách, kde také prováděl archeologické výzkumy. Kromě toho se podílel na přípravě oslav Komenského v roce 1892 a spolu s profesorem Niederlem připravoval národopisnou výstavu v roce 1894 v Uherském Brodě a v roce 1895 v Praze.
Byl hlavním iniciátorem založení muzea v Uherském Brodě v roce 1896. Stal se prvním správcem muzea a rozvinul zde svoji badatelskou činnost. V roce 1913 se vzdal učitelství i správcovství muzea a začal pracovat jako archeolog, historik a kulturní pracovník. Napsal mnoho odborných článků, studií i pojednání, jejichž seznam je v brodském muzeu. Za pomoci hraběte Václava Kaunice sebral materiál k napsání Pamětí královského města Uherského Brodu, které vydal v roce 1903.

Jan Kučera zemřel po těžké nemoci 1. dubna 1919.

VOJTĚCH BORIS LUŽA

Narodil se 23. března 1891 v Uherském Brodě, kde vystudoval reálku a v roce 1909 nastoupil na VUT v Brně, které nedokončil pro vyhlášení 1. světové války. Účastnil se bojů v Dobruži jako dobrovolník 1. srbské divize a v roce 1917 vstoupil do čs.legie, odkud se vrátil roku 1920 do vlasti. V armádě byl jedním z významných příslušníků důstojnického sboru. Po absolvování Vysoké školy válečné v Paříži se stal pedagogem na Vysoké škole válečné v Praze a později i jejím velitelem. Od podzimu 1937 do roku 1939 zastával v Brně funkci Zemského vojenského velitele.

Od počátku okupace v roce 1939 se zapojil do odboje, odkud odešel do ilegality po zatčení generála Aloise Eliáše, se kterým spolupracoval. Luža připravoval konkrétní kroky k odboji, žádal exilovou vládu v Londýně o dodávku zbraní a vydal výzvu československým důstojníkům, kteří se do boje nezapojili. Při svém ilegálním přesunu z Čech do štábu „Rady tří" na Moravu, byl Luža v Hřišti u Přibyslavi 2. října 1944 zrazen a zastřelen protektorátními četníky. Prošel odpovědnými funkcemi a všude si vedl zodpovědně. Byl pravým vlastencem a všechny svoje funkce vykonával zodpovědně.
Po osvobození mu byla v roce 1948 odhalena pamětní deska, která je umístěna na budově radnice.

LUDMILA NEUWIRTHOVÁ

Narodila se v Uherském Brodě v polovině 90.let devatenáctého století. Vystudovala brodskou reálku, kde maturovala v roku 1913. Dál studovala divadelnictví a hudbu, kterým se potom celoživotně věnovala na scénách doma i v zahraničí.
Svoji uměleckou činnost zakončila jako operní pěvkyně Lída Frankovič v chorvatském Záhřebu. K rodnému kraji a městu tíhla do konce života a často o nich vyprávěla v novém působišti. Na začátku 80. let minulého století zemřela po dopravní nehodě. S rodáky si dopisovala a nejvíce vzpomínala na reálku. Velmi ráda a srdečně vítala v Zábřehu své krajany a hlavně Broďany.

Hluboké citové vazby byly motivací jejího poměru k Uherskému Brodu i k jeho obyvatelům,což plně projevila při oslavách gymnázia v roce 1971.

VILIBALD RŮŽIČKA

Narodil se 07.07.1884 v U­herském Brodě. Studoval na místní reálce, kterou ukončil v roce 1903 maturitou. Po studiích v Praze se vrátil do Uherského Brodu a nastoupil jako učitel. Brzy se zapojil do veřejné a hlavně osvětové činnosti. Stal se ředitelem školy, byl restaurátorem památkové péče, odborným pracovníkem muzea, vlastivědným spisovatelem a odborným poradcem mladých učitelů. Vždy vystupoval jako vlastenec, rodák ze Slovácka a Uherského Brodu. Proto se za okupace podepisoval jako Václav Brodský.

Napsal desítky článků o školství, kultuře a hospodářském pokroku na Uherskobrodsku, hlavně z národopisu a historie regionů. Stále prosazoval všestranný pokrok, např. elektřinu, film atd. Napsal a vydal knihy, Zaniklé kaple v Uherském Brodě, Historie uherskobrodských zvonů, Uherský Brod (průvodce) a Osvobození města v roce 1945. Mnoho jeho prací zůstalo ve strojopisech a slouží v archivech a knihovnách jako cenný studijní materiál, např. Světla kraje Komenského, Na reálce a jiné.

Byl dobrým znalcem historie Uherského Brodu, jeho okolí i všech památek. Velmi pomohl při budování a zařizování muzea. Vrcholem jeho technické činnosti je orloj, který je uložen na radnici.

Vilibald Růžička zemřel 12. května 1976 v Uherském Bro­dě.

IGNÁC SEICHERT

Nový lékárník vstoupil do veřejného a politického života města v období 80. a 90. let 19. století, kdy byl veden boj o vládu na radnici. Hybnou silou českého křídla byl Dr. Weber, který využil vítězství Čechů v roce 1890, aby nastoupil cestu hospodářského i společenského rozvoje města. Na tomto vítězství měl podíl i Ignác Seichert, a to mu vyneslo nástup na radnici, kde začal kariéru jako radní. Od té doby stál v čele všech akcí pořádaných českými lidmi, pomohl pořádat národopisné výstavy v roce 1894 a v roce 1898 podepsal provolání o zřízení muzea v Uherském Brodě. V roce 1896 symbolicky otevřel nově zřízenou reálku a dal podnět k úpravě školy na Horním náměstí a zřízení Hospodářské školy. Ve své starostenské funkci se řídil prohlášením, že bude dobře hospodařit, což také dodržoval.

FRANTIŠEK VESELKA

Narodil se roku 1909 a jako mladý učitel přišel do Uherského Brodu z rodné severní Moravy. Brzy se plně projevil jako dobrý učitel, organizátor a hudebník. To všechno obětoval Uherskému Brodu, ale nejvíce se to projevilo na hudebním a pěveckém poli. Hudební a pěveckou výchovu mládeže organizoval v tehdejší hudební škole, jejímž schopným ředitelem byl až do smrti. Větší zásluhu měl jako dirigent pěveckého sboru Dvořák, který přivedl na celostátní úroveň. Plně využil zpěvnosti celého Uherskobrodska a přispěl tak plnou měrou k rozvoji uměleckého života této oblasti. Dirigentskou schopnost předal synovi Antonínovi, takže jméno Veselka se stalo pojmem kulturního života města i okolí Uherského Brodu.

Více osobností města můžete najít na webu Významných osobností města nebo na webu Uherskobrodských Patriotů.