Viditelnost planet

Planety Merkur a Venuše jsou nepozorovatelné. Po celou noc uvidíme Saturn, v druhé polovině noci Mars. Ráno budeme moci pozorovat Jupiter.

Po celou noc bude na obloze Saturn. Podmínky k pozorování v tomto roce jsou jedny z nejlepších. Planetu najdeme v souhvězdí Ryb. Vychází po 20:00 na začátku měsíce a na konci kolem 19:00.

Mars bude na obloze v druhé polovině noci nad východním obzorem. Vychází v průběhu září hodinu po půlnoci. Koncem září se planeta přesouvá ze souhvězdí Blíženců do Raka. Pozorovací podmínky se zlepšují. 

Jupiter můžeme sledovat ráno vysoko nad východním obzorem. Dne 23. září přechází ze souhvězdí Raka do Lva. Na začátku září vychází po třetí hodině a na konci po druhé hodině ranní. 

Ze zajímavých úkazů vybíráme

Dne 23 září Slunce vstupuje ve 2:05 do znamení Vah. Nastává podzimní rovnodennost a zároveň začátek astronomického podzimu. 

Obloha v září

První hvězdy, které objevíme na potemňující se obloze jsou nad našimi hlavami a tvoří vrcholy tzv. letního orientačního trojúhelníku, s hvězdami Vegou, Denebem a Altairem. Objevíme je na jihozápadě a jejich poloha prozrazuje, že se léto chýlí ke svému konci. Podle těchto hvězd se na letní obloze můžeme orientovat a nalézt tak i tři nejznámější souhvězdí léta, protože jsou to v jednotlivých souhvězdích hvězdy nejjasnější. Vega, třetí nejjasnější hvězda severní oblohy, leží u horního pravého rohu malého, ale výrazného kosodélníku, který tvoří souhvězdí Lyry. Deneb ze souhvězdí Labutě (souhvězdí představuje letícího ptáka s rozepjatými křídly) se nachází na konci labutího ocasu. Nejjasnější hvězda v souhvězdí Orla je Altair, představuje oko orla. Tímto souhvězdím prochází hlavní rameno Mléčné dráhy. Její pás klenoucí se oblohou připomíná spíše mlhovinu. Že je Mléčná dráha plná hvězd se můžete přesvědčit, když na ni namíříte třeba lovecký triedr. 

Obdivujeme-li krásu letní oblohy, zastavme se na chvilku také nad původem souhvězdí. Mylný je názor, že souhvězdí obsahují hvězdy, které jsou nějakým způsobem fyzikálně spjaty. Někteří lidé považují souhvězdí za objekty rovnocenné těm, které tvoří vesmír, jako jsou hvězdy, hvězdokupy, mlhoviny, galaxie. To je ovšem omyl. Souhvězdí jsou výmyslem lidským, představují postavy lidí, zvířata a věci, které je obklopovali. V jednom případě to ale neplatí. Podívejme se na hvězdy Velkého vozu. Pospojováním hvězd vznikla představa vozu, ale zároveň hvězdy Velkého vozu představují otevřenou hvězdokupu. 

Procházku letní oblohou pokračujme směrem k západu, září tam  hvězda Arktur, nejjasnější hvězda v souhvězdí Pastýře. Vedle tohoto souhvězdí je souhvězdí Severní Koruny, pěkný oblouček hvězd s nejjasnější Gemmou, jejíž jméno v překladu znamená Drahokam. Hluboko pod Pastýřem je málo výrazné souhvězdí zvířetníku Váhy. Sousední souhvězdí Štíra u nás vystupuje jen velmi málo nad obzor, takže není vidět celé. Klepety je otočeno k Váhám. Hvězda Antares představuje srdce Štírovo. Velkou oblast mezi Pastýřem, Štírem, Lyrou a Orlem zaujímá souhvězdí Hadonoše s Hadem. V souhvězdí Herkula, ač nemá jasných hvězd, poznáme svalnatého hrdinu, postavu hromotluka.

Podíváme – li se na oblohu, zdá se nám, že hvězdy jsou umístěny na neviditelné klenbě, jejíž střed je ve středu Země. Tato iluze se stala již od starověku základem pro vznik představy o vesmíru, uvnitř kterého je Země, obklopená sférami, na kterých jsou umístěny planety, i se Sluncem a Měsícem. A poslední sféra – hvězdná – uzavírala vesmír. Teprve na konci 18. století se podařilo dokázat, že hvězdný vesmír netvoří hvězdy umístěné na obvodu koule, ale že hvězdy jsou od Země různě daleko a tudíž i hvězdy v souhvězdích jsou různě vzdáleny. Pouze z pohledu pozorovatele stojícího na zemi, má představu, že se promítají zdánlivě do jedné vzdálenosti. 

Rostislav Rajchl s přispěním Astronomické ročenky pro rok 2026